OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Každý, koho aspoň trošku zajímá domácí blackmetalová scéna již určitě slyšel o Eledhel. Eledhel je vlastně začínající kapela, která se však vzhledem ke svému mládí již stačila zapsat do podvědomí blackových fans z celé republiky a mnoho lidí v nich vidí novou naději, čerstvou, nezkaženou krev. V současnosti čtyřčlená kapela má za sebou pouze jeden demáč. Již dříve měli natočený demáč s názvem "Pod křídly dávných tvorů", ale nakonec se ho rozhodli nevypustit ven vzhledem ke své nespokojenosti s finálním zvukem.
Kdo jsou vlastně Eledhel? Tak předně to není žádný "pohanský marš", kterých se v poslední době nějak urodilo. Hudba Eledhel se téměř stále nese pouze v pomalejších tempech, kytary se nesou v pomalejším, jednodušším rifování a co se zpěvu týče, není to žádný řev démonů z hlubin na jaký jsme u kapel hrajících například pagan metal zvyklí, ale lehce chrčivý, srozumitelný vokál. Podle mých posledních zpráv se chystá zapojení i melodického hlasu a o něco větší rozsah chrčáku, nejspíš z důvodu časté kritiky Azmodanova hlasu (kterou však zcela nechápu). Nevím, jak někdo může říct, že Azmodan neumí skřehotat, když z jeho polohy hlasu je jasně cítit úmysl, že tak nějak si on sám svůj vokál představuje. Srozumitelně, klidně - a je to jeho věc, ne?
Mimochodem, tvorba kapely je na black dost netypicky ovlivněna gothic rockovou kapelou XIII. století. Některé rify, klávesové party či tempa nesou jasně rukopis lidí, kteří mají Třináctky skutečně rádi. Na demu naleznete čtyři skladby (+ intro a outro) z nichž dvě reprezentují novější, pomalejší tvorbu a dvě (Vzešlí z žáru plamene a Kletba) tu starší, která je podstatně rychlejší. Těžko říct k čemu kapelu přirovnat, protože to není ani sto první kopie Marduk, ani padesátá čtvrtá kopie Immortal, ani jiné severské legendy. Eledhel jsou vzhledem ke svému nízkému věku a poměrně malým zkušenostem až podezřele sví :-))
Dalším plusem je fakt, že všechny čtyři songy musí být koncertními trháky, protože jsou chytlavé, mají úderné refrény a rytmika, i když není kdovíjak super, stačí k slušné pařbě. A texty? Zatím to žádné skvosty nejsou, ale četl jsem i jeden texty z nové tvorby a mají určitě vzestupnou kvalitu. Jediným opravdovým záporem Eledhel je jakási neucelenost. Těžko se to popisuje, ale slyšíte jednotlivé nástroje (teda aspoň většinou) a málokdy demo vnímáte jako skutečně harmonickou symbiózu všech nástrojů. Ať tak nebo tak, Eledhel je neuvěřitelně talentovaná formace, která se umí vyhnout klišé a uslyšíme o ní dozajista mnoho a mnoho. Jak díky nespornému potenciálu a na české poměry velké originalitě, tak díky tomu, že kluci samotní jsou velice srdeční a příjemní lidé, se kterými musí být radost spolupracovat.
Přál bych jim co nejdříve se uchytit u profesionálního labelu. Jsem si jist, že kvalita půjde v budoucích letech drtivě nahoru.
Ať tak nebo tak, Eledhel je neuvěřitelně talentovaná formace, která se umí vyhnout klišé a uslyšíme o ní dozajista mnoho a mnoho. Jak díky nespornému potenciálu a na české poměry velké originalitě, tak díky tomu, že kluci samotní jsou velice srdeční a příjemní lidé, se kterými musí být radost spolupracovat.
7,5 / 10
Azmodan
- basa, zpěv, texty
Astaroth
- kytara
Raawenn
- bicí
Gildür (Dagoth)
- klávesy
1. Intro
2. Vzešlí z plamene
3. Tajemství dávných sil
4. Černá znamení
5. Kletba
6. Outro
Tajemství zapomenutých sil (demo) (2002)
Pod křídly dávných tvorů (nevydané demo) (0)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 20:36
Produkce: ELEDHEL
Studio: Monty
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.